Pražský kubismus

Tak jsem se minulý (určitě letošní poslední hezký) víkend vracela z nákupu, a i když normálně nejsem fanda kubismu jako takového, přiznávám, že v architektuře mně docela oslovil. A co konkrétně? Tahle budova ve Spálené ulici na Praze 2...

Zvláštní na tomto domu s názvem Diamant navrženém Emilem Králíčkem na počátku 20. století, je kromě jehlancových detailů i fakt, že orámování svatého patřící sousedícímu kostelu, je taky kubistické. No, asi se někdo pokoušel o propojení těchto naprosto nesouvisejících budov. Diamant je zčásti bankou a zčásti galerií, jejiž vstup taky stojí za zmínku

Kousek jsem se vrátila na Jungmannovo náměstí, které na žádost stavitele tentýž architekt "osvětlil" kubistickou lucernou. Ta, bohužel, v poslední době slouží spíš jako pisoár, než-li ojedinělý architektonický prvek

Vzpoměla jsem si, že další "kuba" je relativně blízko, a tak jenom o čtyři tramvajové zastávky dále jsem pohledem ohlodávala obytný dům Josefa Chochola v Neklanově ulici pod Vyšehradem. Mimochodem, tímto stylem se plánují inspirovat i tvůrci multifunkční budovy na, v poslední době tak stavitelsky bublajícím, Rohanském ostrově. Půjde o budovu Keystone a až (nebo jestli) bude za dva roky stát, rozhodně si ji nenechám ujít

A konečně - co by byla kubistická Praha bez domu U Černé Matky Boží Josefa Gočára z roku 1912 v Celetné ulici? Samozřejmě, doba i turismus si žádá efektivnějšího využití než u zbylých staveb, a tak je v 1. patře stylová kavárna Orient, ostatní patra jsou napěchovaná expozicemi českého kubismu. Alespoň někde se mohou hranatí zájemci vyřádit :o)

Bydlím hodně blízko jedné z nejrušnějších pražských ulic v domě, který si odžil bezmála 120 let, a navzdory tomu, nebo právě proto, je pořád v dobré kondici. Miluji staré baráky, a proto nebudu mít pražských Vinohradských ulic asi nikdy dost. Někdy jen tak vylítnu z bytu, a fotím... cokoli mně trošku zaujme nebo si hraje s barvami v záplavě slunce tak, že to jednoduše nejde nezaznamenat.
Tyto fotky jsou stejným pohledem na stejný dům, koukám na něj přes ulici ze své ložnice. První je loňská listopadová, byla jsem nastěhovaná jen pár dní a druhá je srpnová, někdy se západ slunce prodře až sem

Beginning with apple

Protože na počátku všeho alespoň trochu zajímavého bylo jablko, které mám teď nakousnuté vedle počítače, a tohle ovoce ve mně vzbuzuje hodně asociací, začnu s ním... možná to mají Evy geneticky dané, ale nedám na něj dopustit, i když jsou v životě chvíle, kdy z něj mám chuť vydupat jen mošt, protože věci neplynou a nefungují tak, jak si představuji. Každopádně, jablečná válka by pomohla maximálně tak mému momentálnímu duševnímu rozpoložení, určitě ne řešení.... a protože jsou všechny mé fotografické zásobárny předimenzované, pokud to bude stát za to, ráda se podělím... nejen o ten skvělej jablečnej štrůdl vonící z trouby v kuchyni