A to jsem se tolik těšila na architektonické skvosty a neobjevená zákoutí Prahy :o))). Jelikož jsem si k zimním narozeninám nadělila jiný dárek, zájmy i temata se budou poněkud lišit. No, každopádně venku budu častěji než kdykoliv předtím. Na oplátku budu dávat vědět info o svém malém milém přírůstku, pro který si do Hradiště u Českého Těšína jedu za týden... nevím jestli dospím :o)

Že jsem si letos nevzala žádná předsevzetí, ráda bych alespoň zvýšila psanou aktivitu na tomto blogu. Raději neslibuji, ale jako socialistický závazek bych si to ráda dala... tak aspoň pro začátek

Já vím, já vím... nejen autorčin byt prochází změnami, já taky. A pak nezbývá moc času na ty milé, příjemné a oku lahodící záležitosti. Pokusím se vše napravit, zatím jen bloumám... snad se do konce léta dostanu alespoň na kinobus a bude to o něčem jiném, než jenom pohledu z ložnice

Je mi líto, že jsem se k dalšímu záznamu dostala až teď... šlo o kulturní akci pořádanou mojí mámou pro jednu moc šikovnou rodačku z Piešťan, která napsala již třetí knihu a doteď neměla ani jeden křest. A tedy, to už bylo načase... Nejde o žádnou beletrii, plačtivý bestseller, nýbrž o netradičního průvodce Paříží, který poučí, ale i chytne za srdce. A já byla kmotrou této knížky křtěné symbolicky vodou ze Seiny, která protéka Paříží a vodou z Váhu protekající Piešťanmi. Knihy, která rozhodně stojí za přečtení a pak, aby to člověku nemuselo být líto, rovnou i podnětem pro praktickou aplikaci v ulicích Paříže.
Křest byl skutečně příjemnou záležitostí v mezisvátkovém období po Vánocích, kde jsme si kromě dávky kulturna užili i skvělé červené víno s neodolatelnými francouzskými sýry.

Autorkou knihy s názvem Paríž - moja láska, môj život je Mária Danthine-Dopjerová, a titul se dá objednat na stránkách www.martinus.sk

Zima je všude stejná. Když se to začátkem prosince sesypalo na Prahu, nejdřív jsem si jí užívala, pak jsem od nadávání přešla až k ignoraci. Pravdou zůstává, že hromady sněhu ve velkém městě nejsou tím, co by lidi zrovna milovali, bez ohledu na to, jestli jsou řidiči nebo ne. Ono se na to hezky kouká, ale tak u krbu s možností nemuset nic dělat a vychutnávat si jen ten pohled, možná zajít na procházku, ale to je tak všechno. Takhle to vypadalo před naší kanceláří v polovině prosince

Na svátky jsem jela domů na Slovensko do Piešťan, a tam o Štědrém večeru bylo venku 8 °C, pršelo a místo bílého zázraku všude jen bláto. Umoudřilo se to až dva dny potom, kdy nám začlo mrznout a konečně se počasí začalo tvářit, že se se zimou smířilo

No a pak jsem v Piešťanoch absolvovala jednu kulturní záležitost, abychom neexistovali jenom na bramborovém salátu a cukroví... ale o tom příště.

Pražský kubismus

Tak jsem se minulý (určitě letošní poslední hezký) víkend vracela z nákupu, a i když normálně nejsem fanda kubismu jako takového, přiznávám, že v architektuře mně docela oslovil. A co konkrétně? Tahle budova ve Spálené ulici na Praze 2...

Zvláštní na tomto domu s názvem Diamant navrženém Emilem Králíčkem na počátku 20. století, je kromě jehlancových detailů i fakt, že orámování svatého patřící sousedícímu kostelu, je taky kubistické. No, asi se někdo pokoušel o propojení těchto naprosto nesouvisejících budov. Diamant je zčásti bankou a zčásti galerií, jejiž vstup taky stojí za zmínku

Kousek jsem se vrátila na Jungmannovo náměstí, které na žádost stavitele tentýž architekt "osvětlil" kubistickou lucernou. Ta, bohužel, v poslední době slouží spíš jako pisoár, než-li ojedinělý architektonický prvek

Vzpoměla jsem si, že další "kuba" je relativně blízko, a tak jenom o čtyři tramvajové zastávky dále jsem pohledem ohlodávala obytný dům Josefa Chochola v Neklanově ulici pod Vyšehradem. Mimochodem, tímto stylem se plánují inspirovat i tvůrci multifunkční budovy na, v poslední době tak stavitelsky bublajícím, Rohanském ostrově. Půjde o budovu Keystone a až (nebo jestli) bude za dva roky stát, rozhodně si ji nenechám ujít

A konečně - co by byla kubistická Praha bez domu U Černé Matky Boží Josefa Gočára z roku 1912 v Celetné ulici? Samozřejmě, doba i turismus si žádá efektivnějšího využití než u zbylých staveb, a tak je v 1. patře stylová kavárna Orient, ostatní patra jsou napěchovaná expozicemi českého kubismu. Alespoň někde se mohou hranatí zájemci vyřádit :o)

Bydlím hodně blízko jedné z nejrušnějších pražských ulic v domě, který si odžil bezmála 120 let, a navzdory tomu, nebo právě proto, je pořád v dobré kondici. Miluji staré baráky, a proto nebudu mít pražských Vinohradských ulic asi nikdy dost. Někdy jen tak vylítnu z bytu, a fotím... cokoli mně trošku zaujme nebo si hraje s barvami v záplavě slunce tak, že to jednoduše nejde nezaznamenat.
Tyto fotky jsou stejným pohledem na stejný dům, koukám na něj přes ulici ze své ložnice. První je loňská listopadová, byla jsem nastěhovaná jen pár dní a druhá je srpnová, někdy se západ slunce prodře až sem

Beginning with apple

Protože na počátku všeho alespoň trochu zajímavého bylo jablko, které mám teď nakousnuté vedle počítače, a tohle ovoce ve mně vzbuzuje hodně asociací, začnu s ním... možná to mají Evy geneticky dané, ale nedám na něj dopustit, i když jsou v životě chvíle, kdy z něj mám chuť vydupat jen mošt, protože věci neplynou a nefungují tak, jak si představuji. Každopádně, jablečná válka by pomohla maximálně tak mému momentálnímu duševnímu rozpoložení, určitě ne řešení.... a protože jsou všechny mé fotografické zásobárny předimenzované, pokud to bude stát za to, ráda se podělím... nejen o ten skvělej jablečnej štrůdl vonící z trouby v kuchyni